„V lednu jsem si darovala ke svým narozeninám focení. 

Už pár měsíců jsem udržovala jasnou vizi fotek mnou vyráběných šperků na mém krku v zasněžené přírodě, ideálně s drobně poletujícími sněhovými vločkami… něžná krása, křehkost a jedinečnost – tři esence, které by měly být z fotek cítit na první pohled.

No jo, vize krásná, ale ještě vše zrealizovat, že…

Naštěstí jsem před nějakým časem poznala jednu talentovanou výjimečnou ženu, která miluje krásu přírody stejně jako já. Jelikož je to čirou náhodou také fotografka, která umí zachytit něžnou a jedinečnou krásu přítomného okamžiku i na svých fotkách, byla volba fotografky Míši jasná.

I přesto, že v lednu by v Krkonoších, kde jsem focení chtěla uskutečnit, měl být s největší pravděpodobností sníh, není to jistotou. A jak to zařídit, aby u focení v den mých narozenin i drobně chumelilo, to je další věc.

No, nic. Připravím si vše potřebné na focení, svou vizi o fotkách sdělím Mišce a nechám se překvapit, jak to celé nakonec dopadne.

Ráno v den focení jsem už jasně cítila, že vše bude dobré ,ať už to bude jakkoliv. Prostě si focení s Míšou užiju a basta.

Celý život žiju s přesvědčením, že nejsem fotogenická, ale jelikož jsem už s Miškou párkrát fotila, vím, co dokáže vykouzlit a zachytit. Proto jsem jí při focení dala svou plnou důvěru, jelikož vím, že ví, co a proč dělá a že vše dělá jak nejlépe může… a hlavně s otevřeným srdcem.

Vyrazily jsme spolu na celodenní focení do bílé krkonošské zimy. Miška mi sdělila jak to vše plánuje dnes uskutečnit.

Usadily jsme se jako dvě Marfušky pod ojíněnou vysokou jedli a daly jsme se do toho.

Míša mě během celého focení jemně vedla, vybírala kompozici a jasně mi komunikovala, co by se jí na fotkách líbilo zachytit. 

Postupně jsem se začala uvolňovat a i když jsem byla chvílemi zmrzlá až na kost, bylo to to poslední, do čeho bych dávala svou pozornost. Plně jsem se s Míšinou pomocí odevzdala přítomnému okamžiku, sobě a focení. Bylo to krásné plynutí…

… a světe div se, najednou jsem na svém těle ucítila i drobně poletující vločky. Jako malé dítě, šťastné, že dostalo k narozeninám svůj vysněný dárek, jsem se začala vnitřně radovat a plně si vše užívat. Míša vše fotila a jemně mě vždy zvědomila, jak a kam se mám koukat, aby bylo na fotkách zachyceno to, co jsem si přála a co jsem v tu chvíli vyzařovala. 

Byla to taková jedna malá velká celodenní oslava mých dvaačtyřicátých narozenin s focením s Miškou.

Bylo o mě postaráno i mezi jednotlivými foceními, protože když fotografovi umrzne modelka, není to dobré. A tak jsem byla průběžně balena do teplé deky a prolívána horkým čajem, který Míša na focení v chladnu nosí vždy.

Celý den jsme fotily a u toho povídaly o životě. Byl to pro mě jedinečný narozeninový den, na který nikdy nezapomenu.